Totální podpásovka

Tak jo. Jsem na vysoké. Hm. A co dál?

Seděla jsem ve třídě a pozorovala lidi kolem. Zdá se mi to, nebo všichni vypadají tak chytře? Vypadá to, že se ničeho nebojí. Nebojí se mluvit, dát otevřeně najevo svůj názor, zeptat se. Okej, to bych taky mohla zvládnout. Jenže potom přišel první seminář, první seskupení židliček do kroužku a já si najednou připadala tak trapně a cize. A když se diskutovalo o tématu, do spánků mi stále dokola bušila otázka "Co tady kruci dělám?". Buch, buch, buch.

Je snad dobré znamení, že se mi to hnusí hned od začátku? Jak mám proboha přednášet referát před třídou, když nemám sebemenší ponětí, co dělat se zadáním? Mám takovou chuť se na to vykašlat, ale potom si uvědomím, že vlastně nic jiného nemám. To že jsem na základce měla fajn známky a ráda čtu, ještě neznamená, že jsem snad něco víc než ta hromada ostatních - talentovaných- lidí.

Asi jsem vyplýtvala všechno nadšení předem. Měla jsem si nechat nějaké zásoby na později, teď by se hodily.

Zlozvyky při čtení

1. Musím jíst
Je jedno co. Nejlépe brambůrky nebo oříšky. Počítá se i kousání brčka v pití nebo bonbóny. Jsem zkrátka čuník.

2. Koušu si nehty
Tento zlozvyk mi hrozně vadí, ale jakmile přijde v knížce nějaká vypjatá scéna ( nebo naopak "usínající" ), začnu si hryzat nehty, aniž bych si toho všimla. Už mě párkrát napadlo, že si nechám udělat geláky, ale s takovou by mi dlouho nevydržely.

3. Televize, písničky, hlasy
Nedokážu číst, když si vedle mě někdo povídá. Automaticky začnu poslouchat rozhovor a soustředění je v háji. To samé televize a hudba. Jedinou vyjímkou jsou různé soundtracky a instrumentální hudba. Ta mě ale dokáže někdy tak moc dojmout, že knížku prožívám mnohonásobně silněji a celou ji probrečím.

4. "Záložky"
Ikdyž mám doma miliardy krásných záložek, po ruce nemám skoro nikdy žádnou. A pak přijdou na řadu kapesníky, stokoruny, tužky, pinetky, jízdenky, ... Dva týdny jsem hledala občanku. Dva týdny!

5. Vybírání podle hodnocení
Poslední dobou mě nezajímá ani tak anotace nebo téma, ale hodnocení. Goodreads, databáze, doporučení knihomolů. Knížka mě musí zaujmout tím, s jakou reakcí a dychtivostí ji popisují ostatní. Tak jsem přišla na Nesba, Keplera nebo úžasného Larssona. O:)

6. Všude tahám knížku
Jakože fakt. Na schůzku s přáteli, do školy, na zastávku, na oběd, na návštěvu. Protože nikdy nevíte, že jo.

7. Knihovny
Chodím do tří- v našem pidi městečku, v okresním městě a ve škole. Ve všech si naberu tolik, kolik unesu a většinou stihnu tak polovinu. Mezitím stihnu pobrat nějaké špeky od kamarádů, takže nevím, kam dřív skočit.

8. Poslední část knížky mě nesmí nikdo rušit!
To prostě nejde :D Ten pocit, kdy už finišujete, odkrýváte pravdu, snažíte se vše pochopit, blížíte se... a najednou jste ten nejžádanější a nejvytíženější člověk na světě. Já jsem od přírody klidný člověk, ale tohle mě dokáže fakt vytočit.

9. Ničení knížky
Nikdy, nikdy, nikdy se mi nesmí dostat do ruky člověk, která ničí knížky. Ať už ohýbáním stránek, vpisováním, trháním, zapatláním jídlem. Jednou mi spadla knížka do vany a já z toho byla tři dny špatná. Knížka má svoji duši, má srdíčko, je to moje miminko. Když prší, já mám v rukou knížky ale žádnou tašku, jsem schopná sundat si i vlastní tričko a ty poklady do nich zabalit. Fajn, zkuste dělat, že těch posledních pár vět nezní úchylně a divně.