Tak jo. Jsem na vysoké. Hm. A co dál?
Seděla jsem ve třídě a pozorovala lidi kolem. Zdá se mi to, nebo všichni vypadají tak chytře? Vypadá to, že se ničeho nebojí. Nebojí se mluvit, dát otevřeně najevo svůj názor, zeptat se. Okej, to bych taky mohla zvládnout. Jenže potom přišel první seminář, první seskupení židliček do kroužku a já si najednou připadala tak trapně a cize. A když se diskutovalo o tématu, do spánků mi stále dokola bušila otázka "Co tady kruci dělám?". Buch, buch, buch.
Je snad dobré znamení, že se mi to hnusí hned od začátku? Jak mám proboha přednášet referát před třídou, když nemám sebemenší ponětí, co dělat se zadáním? Mám takovou chuť se na to vykašlat, ale potom si uvědomím, že vlastně nic jiného nemám. To že jsem na základce měla fajn známky a ráda čtu, ještě neznamená, že jsem snad něco víc než ta hromada ostatních - talentovaných- lidí.
Asi jsem vyplýtvala všechno nadšení předem. Měla jsem si nechat nějaké zásoby na později, teď by se hodily.
Žádné komentáře:
Okomentovat